V průmyslové zóně v Pohodlí u Litomyšle vyrostly haly LLENTAB o celkové zastavěné ploše téměř 20 000 m2. Projekční a inženýrskou činnost na všech objektech zajišťovala architektonicko-projekční kancelář APOLO CZ, s.r.o., z Poličky. S jejím jednatelem Ing. Martinem Kozáčkem a hlavním inženýrem projektu Ing. Karlem Markem jsme se potkali na místě činu, přímo v sídle společnosti Bohemiatex, a ptali jsme se jich na zkušenosti, které si z realizace celého projektu odnesli.

V krátkém čase se v provozním areálu firmy Bohemiatex realizovaly tři poměrně velké objekty, v nichž nechyběly například požární dělicí stěny či vestavby pater. Jaká byla z vašeho pohledu specifika jednotlivých objektů a jak se vám osvědčila spolupráce s týmem dodavatele ocelové haly?

Ing. Martin Kozáček: Se společností LLENTAB máme dlouholeté zkušenosti z jiných projektů, i když nebyly tak velké, jako byl Bohemiatex. Ale právě na těch menších projektech jsme si vyzkoušeli jak komunikaci, tak i možnosti, které nám systém montovaných ocelových hal LLENTAB jako projekční kanceláři poskytuje. Projekt Bohemiatex byl specifický v tom, že na něj bylo velmi málo času. Jen pro vaši představu – na projekční přípravu každé stavby jsme měli přibližně pět měsíců. To bylo opravdu extrémně málo, pakliže máte v tomto čase vyřídit veškerou inženýrskou činnost v rámci územního a stavebního řízení, vyřešit celou stavbu, dopracovat dopravní a technickou infrastrukturu či přípojky, je to velký nápor na všechny členy týmu. To může potvrdit i kolega Ing. Karel Marek, který byl hlavním inženýrem projektu a celou akci uřídil tak, že jsme skutečně vše v termínu a ke spokojenosti náročného klienta zvládli. Což zpětně hodnotím jako výjimečné a v podstatě možná i neopakovatelné. Ing. Votroubek, jednatel společnosti Bohemiatex, měl termín jako jedno z klíčových kritérií pro nás jako projektanty. Na termín dokončení navazovalo stěhování výroby i skladů a zpoždění by bylo zásadní komplikací. Když uzavřu odpověď na vaši otázku, musím zopakovat, že spolupráce s dodavatelem ocelové haly, společností LLENTAB, byla podle očekávání. Flexibilita, rychlost, schopnost přicházet s optimalizovaným řešením – to ho odlišuje od konkurence. Obchodní zástupce společnosti pan Hrudník a lidé kolem něj splnili vše, abychom my ve svých částech projektu mohli plynule pokračovat dál. S konstrukčním řešením u všech objektů jsme, i díky technikům z firmy LLENTAB, neměli zpoždění ani jeden den.

Ing. Karel Marek: Než budu hodnotit své zkušenosti z projektu, musím se vrátit na začátek našeho působení tady. Když jsme poprvé přišli do areálu, vycházeli jsme ze skutečnosti, že se jedná o územním plánem schválenou průmyslovou zónu rozčleněnou na různé parcely. Začali jsme řešit výrobní objekt a malý skladovací objekt vedle administrativní haly, kde právě sedíme. Pak přišla na řadu skladovací hala, kterou já vidím jako nejsložitější ze všech objektů. Když bych měl spolupráci s týmem LLENTAB shrnout, velice kladně hodnotím vstřícnost, rychlost a přehlednost domluvy – jednoduše spolupráce šlapala. Tím, že byl projekt časově „našponovaný“, museli jsme vše řešit velmi rychle a precizně. Bylo to hodně o osobních schůzkách, vyžadovala se absolutní pružnost na všechny strany. To se naplnilo a i díky tomu se vše podařilo dotáhnout do úspěšného konce.

Zmínil jste jako nejtěžší tu poslední, velkou skladovou halu, která byla dokončena v listopadu loňského roku. Můžeme se k ní vrátit a přiblížit, v čem byla hala specifická?

Ing. Karel Marek: Právě velikost té v listopadu dokončené skladové haly byla co do plochy a výšky docela oříškem, protože svými rozměry se už objekt řadí mezi velkokapacitní sklady. Řešení se rodilo tak, že investor přišel s vizí, jakou kapacitu skladu potřebuje, plocha byla jasná a teď do toho vstupovaly regulativy územního plánu. Hala měla plochu omezenou na max. 10 000 m2 a regulována byla i výška haly nad terénem. Tím pádem jsme zjistili, že standardní výška 9 metrů nedokáže naplnit představy investora o kapacitě. Museli jsme tak „jít do země“, což znamenalo podlahu cca 5,5 m pod úrovní terénu. Postupně se pak objevovaly další detaily, na které toto řešení naráželo. Při založení jsme v jedné části haly narazili na spraše a písky a na druhé straně na skálu, což způsobovalo problémy se zakládáním. Celá spodní stavba je totiž řešena jako bílá vana, tedy železobetonová vodotěsná konstrukce bez hydroizolačních vrstev, která se musí dobře založit tak, aby nepraskala. I v průběhu stavby jsme kontinuálně měřili, jak se tato konstrukce chová a zda rozdílná podloží neovlivňují její stabilitu.

Pokud se jedná o vámi zmíněnou bílou vanu pod úrovní terénu, jak ta ovlivňovala výběr konstrukčního řešení haly?

Ing. Martin Kozáček: Hmotnost konstrukcí LLENTAB je v porovnání s válcovanými profily cca na třetině. To znamená, že zatížení spodní železobetonové stavby bylo v tomto případě velmi malé. Což nám usnadnilo řešení celé vany na nestabilní základové spáře. Nízká hmotnost lehké ocelové konstrukce LLENTAB hrála v náš prospěch a to byl další z důvodů, proč jsme se pro tuto konstrukci rozhodli.

LLENTAB dodával statické výpočty pro své konstrukce, což pravděpodobně celý proces také urychlovalo. Je to tak?

Ing. Martin Kozáček: Určitě. Některé statické výpočty jsou nutné pro stavební povolení, a pokud by nám je dodavatel konstrukce nedodal, museli bychom si je zajišťovat sami. To samozřejmě jde, ale pokud pracujete na tak velkém projektu a v časové tísni, touto cestou ušetříte čas a další náklady. Navíc jsme potřebné podklady dostávali velmi rychle. Nás jako generálního projektanta u takových projektů často svazuje skutečnost, že řada našich spolupracovníků jsou externisté a ne vždy jsou schopni reagovat tak pružně. Dát dohromady celý tým, aby vše v daném čase kontinuálně navazovalo, je klíčovým úkolem.

 

Máte za sebou celou řadu významných realizací projektů. Na co by si měli dát projektanti na začátku každého projektu určitě pozor?

Ing. Martin Kozáček: Za nás je to dobrá znalost prostředí, ve kterém se objekt staví, a správná skladba celého týmu. Ze znalosti prostředí vám vyplynou kritická místa a celý kontext stavby – mám na mysli například uliční čáru, zastavitelnost pozemku, požadavky na infrastrukturu, geologie apod. Pokud si to projektant na začátku nezjistí a neověří, může to být velká komplikace v průběhu celého projektu. Investor pak dostane nesprávný a chybný návrh, jehož oprava je někdy velmi složitá a nákladná. Důležitá je i znalost situace u dotčených orgánů státní správy, je rozdíl stavět v soukromém areálu jednoduchou halu a velkou výrobní či skladovou halu v aglomeraci, která je zatížena řadou omezení. I tady jsme na to ostatně narazili. Přestože se jedná o soukromý průmyslový areál realizovaný v souladu s územním plánem, existovala tady omezení ohledně zastavitelnosti nebo maximální výšky objektu. Z výše uvedených skutečností a zadání investora pak vyplynou požadavky na systém, konstrukci a osazení stavby. Tyto atributy samozřejmě opět ovlivňují složení týmu, který na projekční přípravě pracuje. Pokud lidé od dodavatele, jako je například LLENTAB, zapadnou do tohoto týmu a dokážou reagovat rychle a respektovat potřeby hlavního projektanta a požadavky investora, je to výhra a jedna ze základních podmínek úspěchu. Ing. Votroubek s námi chce stavět i další objekt a to je vždy pro projektanta dobrým vysvědčením. A to nemusím zdůrazňovat, že jsme v osobě pana Votroubka měli za partnera náročného a v našem oboru velmi dobře se orientujícího se investora.

Ještě by mne zajímal podíl týmu projektantů společnosti LLENTAB na celém projektu. V čem jste vy viděli jejich hlavní přínos? Mám na mysli například oblasti, jako je optimalizace konstrukce a vyřešení detailů, dodání podkladů v otevřených datech nebo spolehlivost a záruky navrženého řešení.

Ing. Karel Marek: Určitě to byla průběžná optimalizace projektu, například dvě skladovací patra vestavby s nosností 1 000 kg/m2 jsou po celé šířce haly (tj. 80 m) a nejsou zrovna malá – myslím, že jejich hloubka byla kolem 15 metrů. Řešilo se, jak nejlíp materiálově a konstrukčně obě patra udělat, a nakonec jsme zvolili právě toto elegantní řešení. V podstatě se dá říct, že jde o sklady ve skladu. I zde jsme uvítali zkušenosti, které LLENTAB do projektu vnesl. Pokud budeme mluvit o otevřených datech, ta jsou u nás standardem, který dodržují všichni naši i externí spolupracovníci.

Ing. Martin Kozáček: Musím ocenit i obchodní tým firmy LLENTAB, který dokáže velmi rychle reagovat a předkládat kvalifikované odhady cen, které to či ono řešení znamená. U tohoto projektu se podíl dodávky systému LLENTAB pohyboval kolem 25 % z celkových nákladů stavby, což je docela významná položka, a pokud ji dodavatel dokáže uhlídat a optimalizovat, je to velké plus. Vyzdvihl bych tedy i práci obchodního zástupce společnosti LLENTAB, která byla velkou přidanou hodnotou celého projektu.

Na co by si podle vás měli dát projektanti pozor na začátku projektu a při komunikaci s dodavateli konstrukčních řešení?

 

Ing. Karel Marek: Je obecně známo, že u všech konstrukcí halových typů, bez ohledu na to, zda se jedná o výrobu, nebo skladování, existují dva základní faktory, které rozhodují o tom, jak konstrukce bude vypadat. První je statická únosnost konstrukce a její připravenost na další zatížení, například na jeřábové dráhy, rozvody vzduchotechniky a dalších médií, zatížení sněhem nebo na instalaci fotovoltaické elektrárny. Statika je vždy poměrně náročná u jakékoliv ocelové konstrukce, aby tuhost a únosnost byly takové, jaké mají být. Druhým faktorem je požární odolnost konstrukce. U většiny staveb jsme limitováni okolím budovy, a musíme proto zajistit požárně bezpečný prostor, který odráží vztah daného objektu k okolním stavbám či pozemkům. A samozřejmě i samotná ocelová konstrukce musí mít vyžadovanou požární odolnost. Zároveň je u ocelových konstrukcí důležitá i jejich povrchová úprava, což je další přednost konstrukcí LLENTAB – jsou žárově zinkované, což je pro nás i pro investora z hlediska rychlosti stavby, nákladů a její životnosti velká výhoda. Z pozice hlavního projektanta tohoto projektu potvrdím, že pro mne je klíčové mít v týmu kvalitního seriózního partnera. Ten by měl mít za sebou velké množství podobných realizací, mít zkušenosti a řadu věcí by měl umět předvídat nebo jim předcházet či na ně správně reagovat.

Ing. Martin Kozáček: Určitě bych se zaměřil na referenční stavby dodavatele konstrukčního řešení a jeho zkušenosti s daným typem staveb. Vždy je výhodou, pokud to pro jednotlivce v týmu není jeho první projekt podobného typu. Zároveň je určitě klíčová flexibilní technická podpora ze strany statiků dodavatele konstrukcí, dále bych se zaměřil na kvalitu a možnosti projekčního oddělení, minimálně např. z hlediska požární odolnosti jednotlivých prvků konstrukce. V případě velké skladové haly společnosti Bohemiatex jsme např. požadované požární odolnosti docílili pomocí venkovní nádrže a sprinklerového systému. Jedna věc je ale složení týmu a druhá potom odborná erudice jeho jednotlivých členů. To je ale myslím jeden z hlavních úkolů generálního projektanta – vnímat celý projekt komplexně a v širších souvislostech a přicházet s takovými řešeními, která budou odpovídat možnostem všech zainteresovaných stran.

Ing. Karel Marek a In. Martin Kozáček, APOLO CZ, s.r.o.

Nově vybudovaný areál společnosti Bohemiatex

Betonáž vodorovné části bílé vany, v zadní části již probíhá montáž nosného skeletu haly = navazující výstavba. LLENTAB v závěsu za betonáři.

Ing. Jiří Votroubek, BOHEMIATEX, s.r.o.